KOMENTÁŘ: Koubek musí ušít reprezentaci modernější kabát. Návod mu dal Brückner

Byly to tehdy dvě velké akce, ovšem pro českou fotbalovou reprezentaci dopadly úplně jinak. Na EURO v Portugalsku se dodnes vzpomíná jako na nejlepší turnaj národního týmu v historii samostatné České republiky.

Právem.

Nedvěd, Poborský, Baroš, Koller a spol. pobavili celý svět útočnou hrou se spoustou nádherných akcí a gólů. Jejich otočka v utkání s Nizozemskem se zařadila k největším zápasovým nádherám, které mistrovství Evropy v dějinách nabídlo.

Zahraniční média se předháněla v superlativech na adresu mužstva lišáka z Olomouce Karla Brücknera. Jeho tiskové konference během šampionátu byly nejnavštěvovanější a nejzábavnější. Všichni chtěli vědět, co se skrývá za českým zázrakem.

Bylo to zhruba tohle: kouč, vystudovaný projektant, vykonstruoval celoplošný presink, který nikdo na zeměkouli předtím v takové podobě neznal. Vybral si hráče, kteří mu do tohoto mustru svými návyky zapadaly.

Léčba šokem

Anebo si je „vyrobil“. Protože neměl útočné beky, předělal na ně záložníky. Karel Poborský se v utkání s Nizozemci ocitl za nepříznivého stavu 0:2 coby ofenzivní záložník na místě krajního obránce a omráčilo to protivníka natolik, že Češi prohraný zápas vyhráli.

„Když potřebujete tým pořádně probudit, nestačí provést jen očekávané změny, musíte vytáhnout něco, co způsobí šok,“ vysvětloval mistrovský tah později Karel Brückner.

Reprezentace se tenkrát vyšvihla až na druhé místo světového žebříčku (nyní je po baráži na 41. místě). Čekal ji po šestnácti letech start na mistrovství světa. Národ byl plný optimismu. I zahraniční experti pasovali český výběr na černého koně šampionátu a předpovídali jeho cestu až k medailím.

Místo toho však přišlo rozčarování.

Rosický a jeho spoluhráči sice v úvodním utkání zvítězili nad USA 3:0, ale pak už si neškrtli. V druhém utkání podlehli Ghaně 0:2 a na hřišti vůbec nestíhali. Afričané jim dali lekci z rychlosti, dynamické techniky i bleskových kombinací. Brücknerův celek měl štěstí, že v bráně čaroval Petr Čech. Výjimečný brankář byl ten den opravdu neskutečný, chytil snad dalších pět gólů. Poslední zápas? Prohra 0:2 s Italy.

Co se přihodilo, že Češi pod Brücknerem nejdříve vystřelili strmě nahoru s vrcholem na EURO 2004 a na mistrovství roky o dva roky později zase odstartovali ústup ze slávy?

Za stěžejní příčinu byla označována zranění, především dvou klíčových útočníků Milana Baroše a Jana Kollera.

Byly to však jen výmluvy.

Reprezentaci poslal zpátky především odklon od progresivnosti. Zatímco Honem na tygra, jak se přezdívalo Brücknerovu presinku, si olomoucký trenérský doyen vysloužil pověst kouče předbíhajícího dobu, mistrovství světa 2006 jeho nadčasovost nabouralo.

Hon na tygra zmizel

Mohla za to změna herního stylu.

Brückner začal více sázet na nakopávání dlouhých míčů na 202 centimetrů vysokého obra Kollera, což občas zabralo, ale obecně to hru z EURO 2004 srazilo kvalitativně dolů. Češi se sice i s tímhle fotbalem kvalifikovali na mistrovství Evropy 2008, nicméně pakovali se z turnaje, stejně jako předtím na MS, už po základní skupině.

Karel Brückner nerad poslouchal výtky, že je to vlivem toho, že ustoupil od určování vývoje, ovšem výsledky ukazovaly, že tomu tak bylo.

A nyní se přenesme do současnosti. Reprezentace pod vedením nového trenéra Miroslava Koubka totiž zdárně překonala dvě barážové překážky a Česko míří po dvaceti letech opět na mistrovství světa.

Není tedy vůbec od věci podívat se zpětně do zrcadla, které po sobě zanechala Brücknerův odkaz, aby se nástupci poučili z jejích chyb. Co by neměli Koubek a jeho spolupracovníci přehlédnout?

Zaprvé by měli mít na paměti to, co herně katapultovalo Brücknerovu reprezentaci do top společnosti – agresivní presink a rychlé kombinace, které byly naučené a ne nahodilé. Jejich šablony pilovala generace Nedvědů, Šmicerů na každém tréninku.

Mužstvo Miroslava Koubka tuhle zbraň v arzenálu zatím nemá. V baráži s Irskem i Dánskem sázelo na kompaktní obranný blok v rozestavení 5-3-2 a jednoduchý přechod do útoku prostřednictvím hromady dlouhých míčů.

Výmluvně to komentoval dánský web tipsbladet.dk. „Dánové Vyhráli v počtu střel 22 ku 9 a měli 73 % držení míče. Česká republika nehrála nijak působivě dobře, ale stačilo to na to, aby Dánsko porazila,“ napsal.

Odlišnost herních stylů vystihuje jednoznačně také statistika počtu zkompletovaných přihrávek. Zatímco český tým se dokázal za 120 minut (včetně prodloužení) dopracovat pouze k 163 přihrávkám, které našly adresáta, u Dánů to dělalo 860 přihrávek. To je propastný rozdíl!!!

Nesázet sportku

Ano, nakonec Češi zásluhou čtyř gólů ze standardních situací a dvou zvládnutých penaltových rozstřelů byli úspěšnější než Irové a Dánové, kteří hráli modernější fotbal, ale spoléhat jen na sílu hlubšího obranného bloku, nakopávaných míčů a standardních situací by bylo jako sázet sportku. Vsadíte milionkrát a štěstí na vás možná ukáže jednou.

Mnohem lepší je jít štěstí naproti. V případě Koubkovy reprezentace to znamená osvojit si fotbal v duchu nejpřísnějších mezinárodních parametrů a trendů. Kdo by nevěděl, co to je v praxi, nechť si pustí Premier League nebo Ligy mistrů. Hra, kterou na těchto jevištích můžeme vidět, je odlišná, než jaké se držel Koubek při své premiéře v roli hlavního trenéra reprezentačního áčka.

Ano, účel světil prostředky, ale nyní je čas se vydat světovým směrem. Ostatně tak to radí i analýza, kterou provedly reprezentační a vzdělávací úsek FAČR po EURO 2024. České národní mužstvo pod praporem Ivana Haška tento šampionát opustil již po základní skupině.

Tady jsou dva důležité závěry ze studie svazových odborníků:  

• Klesá průměrný věk mužstev.
• Roste počet přihrávek.

Do každodenního života reprezentace tyhle rady zatím nedošly. Koubek přemluvil ke come backu do národních barev pětatřicetiletého mazáka Vladimíra Daridu, což na trávníku v baráži nedopadlo vůbec růžově. A o mizivém počtu přihrávek v duelu s Dány už byla řeč.

Takže do Mexika by měl Koubek otočit kormidlem v opačném gardu, než to učinil Brückner. A nakopávanou změnit ve šmrncovní fotbal.